OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již teď si bez zachvění ruky troufám tvrdit, že tenhle hluboký zářez na té naší slovanské lípě zůstane v tomto roce nepřekonán! Brána do času totiž stojí úplně mimo veškeré převažující směry české metalové scény, je to znepokojivá soška s nezapomenutelnou a nepřehlédnutelnou tváří. Vkradla se hluboko do mých snů a pocitů, vyřkla to, co si nechávám kdesi hluboko. Tu podivnou hrdost na pohanské kořeny, které jsou hyenistickou křesťanskou morálkou zašlapávány coby hříšné a ďábelské. A když Cales duní své mohutné lyrické hymny jsem hrdý... Velmi hrdý na svoje “hříchy”!
Mohutným kmenem a páteří všech kompozic je Blackoshův pestrý rejstřík kytarových kouzel. Dominantní je především temně vrnící nosný riff, který se jako nespoutaná horská bystřina proplétá mezi balvany, jako odlesky oblázků v její krystalicky čisté vodě pak pableskuje neposedná akustika. Zpěv je zasazen přesně a neomylně, není jen účelovou dekorací, je procítěný, jasný i zastřený, podle nálady, jaká ve světě Cales panuje. Čarovné chvilky melancholie, kdy podzimem políbené pahýly stromů sklánějí své utrápené paže nad rozmoklou zem a tichý lament nese se krajem i bouřlivé záblesky euforického jasu, hravých jarních chorálů, přeplněných radostí a tvořivostí.
Netroufám si škatulkovat obsah, ostatně, on sám je svébytnou škatulkou. Co více však - pod schopností dokonale sdílet atmosféru a pocity se skrývá neuvěřitelně silná hudební náplň, přeplněná jiskrami a momenty, za které nelze než složit poklonu maestru Blackoshovi. Není možno hovořit o hluchých místech, každá kompozice přetéká invencí a perfektně rozvrženým nábojem. Tak například píseň Faces In The Walls se tiše kolébá jako loďka na jezeře v akustickém vánku, aby vzápětí kytarový vichr vykroutil nádherný nosný riff a exponovaný vokál zvedl vlnobití pocitů. Nic není dáno, nic není spoutáno konvencemi a klišé - otěže svírá jen tvůrce a posluchačova imaginace...
Procházka podzimními hvozdy, dumky na vrcholcích hor při krvavých západech slunce - to všechno mi Cales evokují silou nebývalou. V každé vteřině cítím dění, pulz, život... Chytře umístěné sbory, sporadicky vyskočivší blackový štěkot, ale především dokonalé skloubení inkantace hlasu a magie šesti strun. Neslyšel jsem letos alba s dokonalejší stavbou - a to mi pod rukou prošli i noví Amorphis a Katatonia. Z nepřeberného bohatství Pass In Time se těžko vyzdvihují větvičky a kousky kůry. Vstupte do pohanského království, nechte se ohromit velebností přírody, přiživte oheň hrdosti v srdci a vychutnejte jedno z nejlepších alb, které metalová scéna za posledních x - let spatřila.
Věnování: Petře, krásné víle a Elfovi, poutníkovi Švihovskému
Pohanská melancholie vetknutá do překrásných rockových kompozic. Petr Hošek předvádí veškeré své umění, jak instrumentální, tak kompoziční. Pass In Time je neskutečné zjevení. Brána do jiné dimenze. Oslava kytarové hry, oslava zašlých časů, oslava hudby. Nenechte si ji ujít.
9 / 10
Petr "Blackie" Hošek
- kytara, basa, klávesy, sbory
Desed
- vokály
Evil
- bicí a perkuse
Tudy (host)
- klávesy, programming
Ashok (host)
- kytara
Zuzka Zamazalová (host)
- vokál
Alesh (host)
- sbor
1. Hymn of Meeting
2. Wandering Phantom
3. Along Paths of Return (pagan nostalgia)
4. From the Bosom of Oblivion
5. Faces in The Walls
6. Sacrifice to Fire
7. Burn my Blood
8. The Last Winter Dance
9. The Rebirth
10. On the Way (tribal essence)
Return From The Other Side (2011)
KRF (2009)
Savage Blood (2007)
Uncommon Excursion (2003)
Pass In Time (2001)
Bonds Of Togetherness (1997)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 60:46
Produkce: Petr Hošek
Studio: Shaark (CZ)
povedená deska
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.